Czech GeoCheck 2007

k článku je připojena galerie

Po více jak třech hodinách cesty jsme dojeli na zastávku úzkokolejné Jindřichohradecké dráhy Hůrky poblíž Nové Bystřice. Tam byla cacherská základna, protože jeden z cacherů Birne na této dráze pracuje, a tak poskytnul toto suprové zázemí. Postavili jsme si stany a šli do hospůdky na pivo. Byla ale pěkná zima, pivo pěnilo, a tak jsme šli spát kolem 11té hodiny.
Ráno se vstávalo už před osmou, protože se všichni museli zaprezentovat. Těsně před devátou se všech 40 teamů poskládalo na peróně a udělalo se startovní foto. Potom šli k organizátorům všichni teamleadeři (u nás to byl Integer), kteří dostali propozice k závodu - hezky svázané desky s popisem keší a tabulkou, do které se zaznamenávalz úlovky a případná FTF (first to find - nalezeno jako první).
V 9:00 se odstartovalo, všichni se rozběhly k autům, začali co nejrychleji ťukat souřadnice z propozic do GPSek a vyjížděli do území, kde se cache nacházely. To bylo docela rozlehlé (od Třeboňě, k Jindřichovu Hradci až po Slavonice) a nacházelo se v něm celkem 58 keší!
My jsme zvolili jako první multinku ve Starém měste pod Landštejnem. Byla to první cache, kterou jsme identifikovali, jako jednu z těch bližších. Chtěli jsme totiž na začátku rychle odlovit nějaké FTF, protože za to byly další body k dobru. U kostela ve Starém městě jsme ze soch a náhrobků zjistili pár indicií a pak už vyrazili za městečko na finálovku. Auto jsme podle pravidel nechali na kraji asfaltky a po polní cestě šli asi 400m pro cache. Ta byla na malém kopečku u vodojemu. FTF bylo naše.
Teď jsme museli rozhodnout, kam dál. Naťukali jsme několik dalších keší do GPSek a zjistili, že další se nachází na kopci hned vedle. Kousek jsme popojeli, opět zaparkovali před zákazem vjezdu na kraji lesa a dál se vydali po svých. Tahle cache nám dala docela zabrat. Na vrcholu totiž byla skalka a nepřeberné množství kamenů - největší postrach geocachera. Cache mohla být všude a signál mizerný. Hledáním jsme strávili snad půl hodiny, ale nakonec se nám to podařilo.
Cestou zpět k autu jsme opět ťukali body do GPSky a zjistili, že další cache, typu multi (s více zastávkami), začíná hned kousek od místa, kde parkujeme auto. Na souřadnicích jsme nalezli hraniční patník mezi Čechami a Moravou, opsali si potřebné číslo a vypočítali další souřadnice podle vzorečku v zadání. Ty však ukazovali k hranicím na místo 1,5km vzdálené. To se nám moc nechtělo, tak jsme nasedli do auta a uháněli do obce Maříž. Odsud to totiž možná bude blíž a navíc je tu další multinka.
V malé vesničce Maříž jsme počítali kachličky na štítu jednoho domu a na další stage počet kamenů na hrázi rybníka. Tam se nás nějaký vyděšený občan ptal, co je to tu dnes za manévry. Když jsme totiž parkovali před zákazem vjezdu už tu několik geovozidel stálo. Vydali jsme se po cestě za šipkou. GeoDestil a Integer ťukali souřadnice dalších keší, zatímco já jsem běžel napřed zjistit další indicii. Ta byla skovaná ve výpusti rybníka, nalepená mezi kameny. Pak už nás čekala jen finálovka na místě, kde dříve stával zámeček, ale protože byl v pohraničí vesnice se za komunistů vyklidila a zámeček zničili filmaři při natáčení válečného snímku.
Následoval krátký přesun k dalšímu zákazu vjezdu do lesa. Vydali jsme se po staré signální cestě směrem k bodu, kde se měla nacházet dřive spočítaná cache. O moc blíž to nebylo, ale za pár minut jsme dorazili na místo, kde už hledal jiný team. Setkání mělo výhodu, že jsme se navzájem vyfotili s nalezenou keší v místě jejího uložení. To totiž bylo při tomto závodě nutné pro uznání nálezu.
Nyní jsme měli všechny cache zadané v GPS a rozhodovali se, kam vyrazit. Zjistili jsme, že při našem rychlém přesunu pro první FTF jsme několik keší vynechali, a tak jsme se rozhodli jet tam. První byla u malého židovského hřbitůvku.
Dále jsme se stavili na hradě Landštejn. To už jsme měli docela hlad, ale u okénka, kde prodávali smažák za 30Kč byla hrozná fronta. Spočítali jsme tedy z několika indicií umístění finální cache, obešli hrad a v lesíku pod balvanem ji našli.
Další naše cesta vedla k vesničkám Klášter II. a Klášter. V lese se tu nacházela multicache, která nás provedla po několika bunkrech z druhé sv. války. Na každém jsme museli něco spočítat (komínky, prasečí ocásky na držení ostatého drátu, díry po střelách, ..). Finálovka byla, jak jinak, u jednoho z bunkrů.
Už jsme začínali mít opravdu velký hlad, ale o pár stovek metrů dál byla ještě jedna jednoduchá multi. Tady se nám hodily tulácké znalosti - musel se tu poznávat strom (ale vylučovací metodou by to dal asi každej jouda:). Finálovka byla ukryta v pěkném remízku mezi poli.
A teď nastalo další rozhodování, které hnízdo keší navštívíme teď. Velká mysterka Inferno nepřipadala v úvahu, protože už nebylo moc času, byla na druhé straně území a muselo by se lézt na další 3 kopce. Jak se ukázalo později, tak ani některé z prestižních teamů ji nedali. Jak jsme se tak v autě, nedaleko střediska UK Albeř, radili, kam dál, zaslechli jsme houkání úzkokolejného vláčku. To nás pěkně nadzvedlo, protože úkol jedné z keší (virtuální) byl vyfotit se na přejezdu s právě projíždějícím vláčkem. Rychle jsme v mapě našli, který přejezd je nejbližší a vyjeli. Sice jsme plánovali tuto virtuálku odlovit, ale později a jinde, podle přiloženého jízdního řádu. Tohle ale byla nečekaná jízda parního vlaku. Nejbližší přejezd byl ten u našeho kempu ve stanici Hůrky. Chvilku před průjezdem párovky jsme se tam přiřítili a stihli vyfotit n-1 člénů teamu, jak bylo v zadání. A dalších 120 bodů, téměř bez práce a s velkou dávkou štěstí bylo našich.
Když už jsme byli u tábořiště zaběhli jsme za Peťatou, vzali si od ní nějaké sušenky, pokecali s Dorcadionem a vyrazili na poslední asi 4 hodiny lovu. Rozhodli jsme se pro cache u Nové bystřice a jako první zvolili rybářskou cache. Na hrázi jednoho z rybníků jsme našli krabičku s osmi zalaminovanými fotkami ryb, u kterých byla čísla. V zadání byl vzoreček typu okoun+štika-cejn... a když jste ryby správně poznali a za jejich názvy dosadily čísla u ryb napsané dostali jste souřadnice cache. My jsme si byli jistí pouze sumcem, štikou a okounem. Všechno ostatní vypadalo jako kapr. Neztráceli jsme naději a po logických úvahách typu: ,,Tahle ryba je nízká, ta může plavat i v potoce a cejn má takové jméno, které se do potoka hodí" jsme to dali dohromady. S jednou chybičkou, kterou jsme při výpočtu odstranily (vyšla záporná čísla, tak jsme dvě ryby přehodily) jsme vypočítaly souřadnice. Finálovka byla 400m od nás. Bylo to spočítané dobře, a tak jsme na souřadnicích opravdu našli onu vytouženou krabičku. Fotka, rychlý log a návrat k autu. Čas se totiž krátil.
Další cache byla u Peruna na jiné straně Nové bystřice. Ve městě jsme trošku zabloudili, protože bylo celé rozkopané a samá objížďka, ale nakonec jsme ji ulovili.
Následovala ještě jedna u dalšího židovského hřbitůvku, kde jsme potkali snad už 4tý team cacherů.
Při těchto posledních přesunech Integer pilně počítal mysterku Pat a Mat (já jsem navigoval a geoDestil řídil). Šlo o to spočítat kolik hřebíků, betonu, latěk, cihel a podobných věcí budou Pat a Mat potřebovat k oplocení pozemku. Matfyzák Integer, mozek celé naší operace, všechno bez chyby dopočítal, a proto jsme po skvěle zvládnutém asi 5km dlouhém přesunu, kdz jsme zkratkou předjeli další team slavili úspěch na této mysterce. Bohužel ne FTF. Ta už takhle odpoledne byla všechna vybraná.
Nyná jsme měli přesně hodinu do konce hrací doby. Za každou minutu pozdního příjezdu se počítala penalizace 1% z celkového počtu bodů teamu. My jsme se však rozhodli trochu riskovat a vydali se ještě na jednu cache, která byla po cestě. Její jméno znělo Bídný výhled. Souřadnice nám od silnice ukazovaly 700m. Vyrazili jsme vysokým tempem (asi 7km/hod :) mezi ohradníky na dobytek směrem k lesu. Když jsme se blížili k bodu zeptal jsem se, jestli to taky není multi, jako skoro všechny ostatní cache. To bychom totiž nemuseli stihnout. Integer kouknul do propozic a zjistil, že je! To už jsme ale byli u výchozího bodu - vysílače mobilních operátorů. Rychle jsme tedy nalezli indicie, dosadili je do vzorečku a zjistili, že finálovka je 300m daleko. Ale bylo to skoro směrem k našmu autu, tak jsme se tam rozběhli. To už totiž bylo 16:50 a závod končil v 17:30. Cíl byl však asi 10km daleko. Prodrali jsme se lesem přímo za šipkou a v jeho výběžku kousek od ohradníku našli poslední dnešní cache. Rychle jsme se zalogovali, vyfotili a začali zjišťovat, kudy k autu. Nejkratší to bylo přes ohradníky. Nebyli nabité, tak jsme je přelezli a utíkali po louce a potom po poli k autu.
Na zpáteční cestě jsme asi úplně nedodržovali předpisy, a tak jsme do cíle dorazili ještě chvilku před ukončením. Jeden z pořadatelů nám u vjezdu řekl, že na rybníčku pod nádražím je kachnička, a že je to bonusová cache. Opravdu tam byla. Ve vodě se plácala hromada cacherů a na břehu spoustu fotografů a čumilů. Nelenili jsme a v několika posledních minutách jsme se převlékli do plavek, skočili do rybníka a zalogovali jsme se do geoDucku. Integer stál na břehu a pořizoval potřebné fotografie. Jak jsme se však později dozvěděli, tak geoDuck bylo finále jedné z mysterek, kde team musel navštívit ještě jiné dvě cache. My jsme měli jen jednu. Na druhou jsme se vykašlali, protože stějně jako původní místo geoDucku bylo daleko. Nečekali jsme, že to pak vyjde do cíle. No dostali jsme alespoň jeden bod jako útěchu.
Potom už jsme jen odevzdali první stránku z propozic, kam jsme si zapisovali nálezy, kartu z foťáku ke kontrole navštívených keší a šli se usušit a převlíct.
Před vyhlášením jsme snědli prase, které se tu pro nás celý den peklo a projeli se připraveným vláčkem po úzkokolejné trati do Nové bystřice a zpět.
Po návratu vláčku následovalo vyhlášení. Netrpělivě jsme očekávali, jak se s našimi 1211ti body umístíme. Nejdříve se vyhlísil nejmladší účastník závodu a podobné nej. Potom následovalo vyhlašování umístění všech teamů. Samozřejmě odzadu. S postupujícími místy se naše naděje zvedala. Poslední nebudeme. Mohli bychom být v první polovině! Wow my se snad dostaneme do první desítky! A bylo to tak. Nakonec jsme skončili na krásném 6tém místě. Vítězný team dosáhnul 1322 bodů, což je jen o 111 více. Kdybysme stihlještě nějakou cache, tak jsme mohli být na bedně:). No třeba příště. Budeme se na to pilně připravovat.

Vytvořil: Fabian | Přidáno: 2007-07-20 14:45:23 | Sdílej na Facebooku