1. den - středa 24. 10. 2012 by Špunt

Podzimní prázdniny už pár let znamenají totéž – podzimní etapu čundru kolem hranic. Ani letos tomu není jinak. Původně to vypadalo, že na etapu přes nejvyšší českou horu půjde lidí celkem dost, nakonec ale zakročil osud, chřipka či náhoda a my nakonec tedy vyrážíme v počtu čtyř. To by samo o sobě nebylo tak zvláštní, kdyby v této čtveřici nechyběl jak Klouzek (nemocný), tak i Péťa (bolavé koleno). Stálice tedy chybí, ale na druhou stranu naše řady posílil ČOČový nováček – Dejvy.
Odpoledních spojů do  Královce opravdu mnoho nejezdí, takže výběr toho pravého nebyl vůbec těžký. Odjíždět jsme měli v půl páté z Čerňáku autobusem. Lístky byly koupené dopředu, takže o místa jsme se bát nemuseli, přesto jsme si sraz dali kolem čtvrté a světe div se, všichni jsme tam byli včas...
Nicméně dovolte mi trochu se vrátit v čase, a to k balení...tentokrát to totiž vůbec nebylo snadné. Péťa ve snaze dojít předchozí etapu odjel směr hranice už v pondělí a „svou část eráru“ nechal doma s tím, že věci vezme Klouzek. Jak už ale víte, i Klouzek se této etapy neúčastní, protože onemocněl, takže nakonec jeho i Péťův erár skončil v úterý večer u mě a mého malého batohu...Asi zázrakem se mi ale nakonec vše (i s mou částí eráru) sbalit povedlo a batoh se dal dokonce i unést. Ve středu učím od sedmi, takže jsem ze Řevnic vyrážela opravdu za ranního kuropění a po škole šla ještě nakoupit. Nebudu chodit kolem horké kaše – cestou na Čerňák se mi pár lidí očividně smálo – i když ono se není čemu divit – batoh s nožičkama, z kterého na jedné straně trčí THC vlajka, na druhé pórek, na břiše má foťák a v rukou dvě igelitky z Alberta.
Naštěstí hned po příjezdu na Čerňák jsem potkala Maru a na nástupišti nás už čekala i pánská část této gendrově vyvážené etapy – Dejvy a Štěpán. A jelikož, jak už jsem psala, jsme se sešli ve čtyři – takže s dostatečným předstihem – stihli jsme ještě před příjezdem autobusu jídlo rozdělit do batohů a mezi sebe rozdělit funkce, které většinou obstarávají Péťa s Klouzkem, a to následovně: Maru vstává a budí, Dejvy fotí, já posílám body a Štěpán, protože si nic nevybral, dělá nosiče :-).
Cesta autobusem probíhala bez větších obtíží, pominu-li, že se mi už asi od půlky chtělo na záchod. Do Trutnova jsme dojeli dle časového plánu, chvíli jsme hledali nástupiště našeho minibusu do Královce a když jsme ho našli, ještě jsme rychle označkovali blízké křovíčko a už se mohlo jet dál. V minibusu bylo poměrně plno, tak jsme se s batohy prodrali úplně dozadu a ještě posvačili ovoce a  už už jsme vystupovali v Královci u obecního úřadu. Plán byl jasný – poslat bod se zelenou vlajkou a vyrazit zpět k čáře na zelenou. Nemyslím tím oblíbený likér, ale ještě oblíbenější polskou turistickou.
Přijeli jsme někdy po osmé, takže tma byla jako v ranci, přesto jsme první odbočku a značku našli úplně v pohodě, druhou už ne...kdo si vzpomíná na minulou etapu, tak ví, o čem mluvím – prostě typická polská zelená pro dobrodruhy. Prvním zpestřením byl rozpadlý most přes poměrně široký potok. Horem to dost klouzalo, ale Štěpán most jako první odvážně překonal, a pak nám bez batohu pomohl. Za mostkem čekal hned další zádrhel – ohradník s ostnatým drátem. Nicméně my jsme v tom problém neviděli, vlezli jsme do ohrady a začali si dělat legraci, co za nebezpečné zvíře tam asi žije...naše veselí ukončil dusot kopyt...aniž bychom se rozhlíželi, rozeběhli jsme se k ohradě a horem, dolem ….každopádně rychle jsme z ní zase vypadli. Já si trochu natrhla kalhoty, ale jinak žádné škody. Dál jsme pokračovali více či méně rozblácenou zelenou mezi břízkami a cestou se shodli na tom, že v ohradě žil minimálně Minotaurus. Dál už to všechno šlo hladce a pomalu jsme se začali rozhlížet po spaní. Já jednou dokonce tak zblízka, že jsem si zkusila ustlat rovnou na cestě, když se mi do cesty připletl kořen. Ostatní mi pomohli z pod batohu zpátky na nohy a než bys kamenem dohodil, už jsme opravdu zastýlali. Našli jsme v husté mlze celkem dobré místo, zdlábli pár bramborových placek, zapili je čajem z termosky a šli spát, tedy jak kdo...
Jistě víte, že mě občas ten spánek na ČOČi trápí, a tak to byli i dnes. Občasné Dejvyho chrápání a sny o pavoucích nebyly to nejhorší. Cca v půl čtvrté začal někdo nedaleko v pravidelných intervalech mlátit šutrem o šutr a mě se hlavou začalo honit, co se to může dít...varianta čarodějnice z Blair Witch, začátek natláčky, další trempíci, kterým spadl stan...no co vám budu povídat, dumala jsem nad tím do rána. Naštěstí to byl asi jen Minotaurus na vycházce a k nám až nedošel.