Prepis z nasi kroniky den po dni:


Cerven 11.

Vlak Praha - Budapest

Tak jiz mame za sebou trochu hekticke a zmatene baleni veci. Jestli nam neco chybi, tak chybi. Pote co nam tata predal darky pro svatebcany jsme nalezli do 371. vagonu a po najiti naseho luxusniho lehatkoveho kupe  jsme v nem nasli jiz usazeneho pana s vecmi pres cele kupe. Hmm, kam ale s nasimi?  Stale nam dokola opakoval, ze on ma lehatko c.42, ktere je to spodni a to ze si zarezervoval schalne, jelikoz je po operaci kolene a nebude spat nahore. Po kratke debate nas pruvodci rozhresil. Pan se spatnym kolenem patri opravdu na c.42 ale vagon 370.Se slovy, ale pane vy mate luzkovz vagon, to budete jeste prekvapen. Tam se budete mozna moci i vysprchovat. To byste se pripravil o peknz komfort, nam pana odvedl.
Kratce po hvizdu vypravciho jsme usnuli.

Cerven 12.

Budapest

Tak jsme prijemne proklimbali celou noc ve vlacku, az jsme dorazili s jenom 15ti minutovym zpozdenim do Budapesti. Hned u vychodu z vlaku se nas chopil stary astmatik taxikar. Cesta pres mesto byla poklidna, az na to ze taxikar cestou malem srazil cyklistu, projizdel na oranzovou a pritom troubil na chodce, ktery se uz pripravoval prechazet.
Je 8:45 a my cekame sice  v zamracene Budapesti ,ale v pekne nove budove letiste Ferihegy na odbaveni do letadla a pripravujeme se na osmihodinovy let. Cas si chranime shanenim zajimavych madarskych slov.
POZOR soutez:  kdo dokaze odhadnout co znamena "UISZONTLATASRA" a "SZANITOGEP" :-}

Cerven 13.

N.Y.C.

Vcera jsme dorazili do hotelu kolem 6:30pm.
Cesta z letiste i ccela cesta letadlem byla dlouha {8:50hod.}ale dalo se to vydrzet. Na palube bylo pomalu vic Cechu nez Madaru a Amiku dohromady. Zacinaji prazdniny a "Work and travel".
Servis Malevu byl uplne pohodovy, letusky sympaticke meli jsme protekcni mista a to ho jeste mrzelo, ze nam jiz nemohl dat okenko. Celni kontrolor byl velmi prijemny, sympaticky mladik. Razitka dal bez okolku. Na info nam poradili, jak se dostat do hostelu a jeste nam k tomu dal mapu. Vsechno tu jde zatim hladce.
Hotel je kousek od Central parku, krasne klidne prostredi za cca 60 dolaru pro oba na noc. Mame pokoj sami pro sebe. Bomba.
Probudili jsme se kolem 7:30, dosli si pro vodu a nasnidali se z domacich zasob a sup do N.Y.C.
Orientace uplne bez problemu cislovani ulic se nam velmi osvedcilo. Prekvapilo nas, jak v tak velkem meste tu jsou lidi pratelsti. Musim rict, ze jsme zapadli velmi rychle / dokonce behem prvnich deseti minut nas zastavili tri lide a ptali se na cestu. To nam prislo docela vtipne. Prvni den v New Yorku a ze bychom vypadali jako domorodci?
Videli jsme: Empire State Building,  Manhattan, Central Park, Riverside Park, sli jsme ulici Avenue of the Americas, kde ma CSA kancelar, ale tu jsme minuli, dal National American Museum /pouze z venku/, Madison Square Garden.

Prvni den nas stal ale taky hodne penez. Koupili jsme si poradny fotak, na ktery jsme se tesili. Nestal malo, a pak si nas vzal do parady manazer prode ny - nebo mozna spis my jeho-, ze nam ukaze optiku. Teda spis si vzal do parady Pavla, protoze ja tomu zas tak nerozumim. Nabidl nam navic macro-sirokouhly objektiv, ktery jsme nasim osobitym sarmem stahli z puvodni ceny 900 dolaru na celych  300 dolaru !!!!!!!

CERVEN 14.

Je sobota, vstavame kolem osme ranni a na dnesni den mamae v planu prohlidku Sochy Svobody, Manattan Bridge a Grand Zero po WTC. Od rana je strasne dusno, rikame si, ye dnes jiste prijde nejaky destik. Kupujeme celodenni jizdenku na hromadnou dopravu ya 7.50 dolaru na osobu.
Nejrpve nas nohy zavedou na Grand Zero. Vetsina budov okolo je jiz opravena, v krateru se pilne pracuje. Vstup na prohlidku staveniste stoji kolem 2 dolaru a do muzea 10. Od obojiho upoustime a pouze nafotime par peknych fotek z okoli.

Rozhodli jsme se, ze zacinam mit hlad, no co je kolem jedenacte, mame narok. Po kratkem rozhodovani vyhrava varianta, ze najdeme peknou restauraci, kde jsme jedli vcera. Sedame na metro a jdeme ji hledat. Nekdy kolem druhe s otravenym a hladovym vyrazem od hledani upoustime a usedame do restaurace jine. Dve pizzy nas zasyti a jdem. / pred hledanim oblibene restaurace jsme chteli zajet na Sochu Svobody, ale fronta tak na 5 hodin nas odratila. Pripominala nam frontu na korunovacni klenoty v Praze. Byla udesna !!!/
Po obede jsme zkusili jeste placene Ferry k Sose Svobody, ale ten den jiz zadnou jizdu nemeli. Posledni lod vyplula ve tri hodiny.  Takze vylet k tomuto symbolu N.Y.C. pro dnesni den vzdavame.
Po kratke chvili vzdavame i Manhattan Bridge, nebot zacina prset. Po sprsce na pokoji a kratke relaxaci se rozhodujeme i pres neutuchajici dest pro nocni obhlidku New Yorku. Kafe ve Starbucksu nas nabudi natolik, ze zvladame se proplest mezi kapkama deste k nocnim fotkam Manhattan Bridge i navsteve znameho jazzoveho klubiku B.B.King. S pocitem, ze dnesni den jsme i pres neprizen pocasi i stesti uzili naplno jdeme spat kolem druhe hodiny ranni. - doma tou dobou je jiz 7 hodin rano, ocividne jsme jiz aklimatizovani.

CERVEN 15.

V New Yorku se jiz orientujeme stejne bravurne jako mistni, dokonce i zvladame orientaci pri vyluce v metru. Rano jsme vstali neco po osme i pres vcerejsi ponocovani. Rozhodli jsme se zkusit jako prvni Sochu Svobody alias "2nd chance".

Opet je zatazeno, ale zatim neprsi. Linkou metra cislo 1 az na konecnou SOUTH FERRY. Tam, kde vcera lidi trpelive cekali dnes neni ani noha. Mame skryte usmevy, nic nechceme zakriknout, ale preci jenom v nas hloda myslenka, ze bychom mohli mit stesti. Kupujeme listky. Mame jeste 1/2 hodiny do odjezdu a tak Pavel vytahuje GPS a hura do obevovani nejake te kesky. Bohuzel marne, ale aspon nam ta pul hodka rychle utekla.
Nejdriv musime projit kontrolou, nez nas pusti na lod - skoro jako na letisti. Nastup do lodi vic pripominal nahaneni krav na porazku. Tesime se, tak nas to tolik netrapi.
Chvilku po vypluti zacinaji padat prvni kapky. O chvili pozdeji jiz neni pres provazy vody neni videt. Mokri jsme az na kost. Nooo, asi opravdu nam nekdo Sochu Svobody nepreje. Na ostrove jsme ani nevylezli z lodi, na zpatecni cestu pres Ellis Island Pavel fotil co a jak se dalo. Presto, ze dest trochu zvolnil, byly tezke podminky, ale myslim, ze nejake fotky vyjdou.
Po "uspesne" plavbe jsme nasedli do metra a jeli se prevlict.
Pak honem rychle zpatky do centra koupit platky na saxofon a pokusit se o nejake ty kesky. Platky mame, kesky ne. V centru je neskutecne mnozstvi lidi a pres mrakodrapy hodne spatny signal. Zrovna se slavi "Fathers Day", uz tech davu mame akorat dost. Vydavame se na vychod, tam jich tolik nebude. Jeste Wall Street, marny pokus o uloveni kesky - hrbitov zamceny.
Zpatky na 96 St. Starbucks nas opet nezklamal. Prijemne jsme si po celem dni odpocinuli. Neco malo nakoupili a sli spat.

P.S.: Chybou v datech jsme zjistili ze na dnesni noc jiz nemame zaplaceny pokoj. Doplatili jsme s usmevem 55 dolaru, prijemni new yorcane opet nezklamali. Bylo to naprosto bez problemu, a tak jsme si nemuseli hrat na bezdomovce.

CERVEN 16.

Cesta z N.Y. do Washingtonu DC. {zapsala Petra]

Hned po probuzeni v 8:00 jsme sbalili saky paky a vydali se zkusit stesti na PORTH AUTOHORITY ST. na 42. ulici {nasi oblibene]
Jak se dostat ze zastavky metra na busove nadrazi nam poradil jeden mlady a sympaticky mladik. Me dokonce pomohl i vytahnout kufr po schodech. Jsou tu opravdu mili a vsimavi. Slecna na informacich rekla, ze je fuk, ze jsme meli jizdenku na vcerejsek, protoze se tu ridi heslem: Kdo driv prijde, ten driv jede. A tak s usmevem sedame do autobusu a tesime se novym zazitkum.
Cesta byla vic nez pohodova. Ve Washingtonu Pavel vytahuje GPS, aby zjistil, jak daleko se nachazi nas hotel. Ajajaj GPS ukazuje nejakych 23 km. To pesky nedame :-] Ptam se tedy opet na informacich pani. Radi,ze hned blok od zastavky je metro, ktere nas tam doveze. Pan co stal za mnou byl ale jineho nazoru. Posilal me na metro, ktere ma zastavku 2 bloky od nas. Zacali se tedy velmi horecnate dohadovat, co je pro me lepsi. Vybrala jsem si pani co tam pracovala. Posila nas kratsi cestou a nam je sympatictejsi.
Listek stal 3,15 dolaru ro kazdeho. Sedame do vlaku, orientace bez problemu, ted jenom najit tu spravnou zastavku. Station Manager nam radi King St. Jedeme tedy tam. Pavel opet vytahuje GPS, ksakru je to lepsi, ale je to stale 9km. to je porad trochu dost daleko. Jsme blbi a vzlezli jsme mimo placeny prostor. Station manager nam radi jet az na konecnou 2 zastavky, tam pak jedine autobusem. Mezitim se strhla opet poradna bourka. Ze strech litaji veci, celkem divoky. Vypada to, ze opet zmokneme.
[Dale zapsal Pavel]
Po vystupu na konecne "Hantington St." jsem opet zapnul GPS a zjisitl ze hlasi 5 km. Docela dost, na to ze tahneme kufry a prsi. Podle mapy hledanou ulici Sherwoodhall Ln. projizdi autobus 151 a 152. Jako prvni se na zastavce objevil autobus 152 ridic nam ale rekl, ze musime pockat na 151cku. Prvni reakce ridice 151cky na otazku zda jede do Sherwoodu me celkem sokovala. Zeptal se totiz co tam hledame a my odpovedeli Hostel. On ze to tam zna dobre a o zadnem Hostelu v te ulici nevi. Ale nakonec ze nas vezme a spolu to nejak najdeme. Opet velice ochotny pan. Prsi jak z konve a me dosli baterky v GPS. Najizdime do hledane ulice, ridic si to vali o 106 a my se marne snazime hledat cisla baraku. Potrebujeme cislo 1700. Petra zahledne 1600 a pote az 2434. Houkneme na ridice, ten jen prohodi: Sorry, asi jsme to prejeli co? Bereme kufry a vracime se ulici zpet. Po cca 15min. jsme celi mokri a konecne nalezame barak 1700. Prazdny a pred nim cedule "FOR SALE - na prodej" rekl jsem si doslova: " Kurva, naleteli jsme."  Nastesti naproti pres ulici byl take jeden s cislem 1700. A to byl nas vysneny baracek. Ten puvodni totiz nepatril k Sherwood Ln., ale Robinhood St.
Ubytovani skvele, s internetem, televizi, snidani apod.
Veceri jsme si objednali telefonem domu z cinske restaurace a sli se vyspat na narocny den chozeni po Washingtonu DC.

Cerven 17.

Tak jsme tady s dalsim dnem. Tentokrat nas ceka toulka po Washingtonu. Nas pan domaci nam ochotne u snidane radi jak se nejlepe dostat do mesta. Autobus 101 je pry nejlepsi a jede kazdou hodinu v 55. Vyrazime proto tak, abychom ho stihli. Kdyz jsme asi 50m od zastavky autobus jiz prijzdi. Zkusim na nej mavnout, otacim se a zacinam bezet, abych stihl dobehnout bus. Jenze autobusak na nas zatroubil a zastavil u nas. Snazim se zaplatit jenze on se rozjizdi. Sedam si proto za ridice a segra naproti. Podavam ji 20 dolaru, aby kdyztak mohla zaplatit. Ridice to ale vubec nezajima a tak vystupujeme u metra a neplatime nic. Metrem se presouvame k Pentagonu. Vse se zda byt jako nove hezky travnicek. Rikam si nebudu fotit budovu stejne se to nesmi, vyfotim si alespon ceduli Pentagon u metra. Ve chvili kdy cvakam spoust na me rve z povzdali vojak ze fotit se nesmi. Asi mu vadilo ze na horizontu te fotky bude videt plot a kousilinek pentagonu. No posoudite sami az uvidite fotku, jestli tam je vyfocen nejaky tajny arzenal ameriky ci ne.
Po Pentagonu jsme sjeli metrem do centra a narazili na budovu stare postovny, meli zde moznost tury na vrchol veze {zdarma] tak jsme pockali chvilku ve fronte a vyfotili a pokochali se vyhledem na Washington DC. Po prohlidce Kapitolu jsme se totalne ztratili v ulickach. Po chvili hledani jsme zjistili, ze duvodem byl fakt, ze o budove Kapitolu jsme si mysleli, ze to je Bily dum. No ted uz rozdil pozname oba. Prohlidli jsme si tedy obe pamatky, najedli se v prijemne restauraci za nejakych 17$ tj. 270 Kc. Doprosli historicke jadro Washingtonu a konstatovali ze pri porovnani s nasim historickym jadrem z let Karla IV. je jejich historicke jadro z prelomu 18. a 19. stoleti dost mlade.

Cerven 18. druhy den ve Washingtonu

Dnes se nam rano podarilo spojeni s domovem a pekne jsme si pokecali s Lukasem pres Skype. Pote jsme se vydali hledat nejake ty kesky. Kdyz jsme byli do ted neuspesni. Na internetu jsme nasli dve pekne, ktere nas zajimaly. Obe v nejakem parku, a priroda nas po dnech ve velkomestech ameriky lakala.

A tak jsme vyrazili. Prvni je tak dve mile vzdalena. Vyrazime. Pavel zapina GPS navigaci a jde se na to. Prvni usek je po silnici, jelikoz parky tu jsou soukrome a nejsme si jisti, jestli je mozne jimi projit skrz. Silnice to neni ale nijak rusna a hned jakmile to jde, tak zapadame na vedlejsku, kde auto neprojelo za celou dobu, co jsme po ni sli. Cestou jsme si vsimli, ze spousta lidi je doma. Neda nam to a premyslime, jak je to mozne. Je preci vsedni den, 10.30 dopoledne a ve vetsine baraku je nekdo doma. Bud sekaji zahradu, venci psa nebo si deti hraji na dvorku basket...Asi nemaji takovou pracovni moralku jako my. S temito slovy zapadame do parku.

U vchodu je poznamka, ze park je za tmy uzavren...Trochu zvlastni, ale dobra. Tma neni a tak vkracime do prijemneho stinu. Kontrolujem si polohu pres GPS, jsou tam pekne pesinky. Tak po 10-ti minutach mame zvladnutou prvni kesku. Nebylo slozite ji najit. Strouchnivela klada na zemi asi 10metru od cesty k uschove primo vybizela. Povinne razitko do notysku, foto a pokracujem.

V blizkem okoli by mela byt jeste jedna. Taky v parku. Park jen pro upresneni je spis les. Ale pekny. Vsude jsou bile duby - podle nich je take park pojmenovan. Melo by to byt podle GPS 2km. Nechce se nam vracet, a tak doufame, ze se nam to podari projit lesem. Marne. Po 1km se vracime az na silnici, ze ktere jsme do parku vesli a vydavame se spravnym smerem. Je to sice po silnici, ale velmi prijemnou klidnou casti Alexandrie-Virginia. Najit vlez do druheho parku nebylo nikterak obtizne. Vlezt do nej po pondelni bource vyzadovalo trochu te sikovnosti. Preci jenom propletat se popadanymi stromy....Bourka to byla vydatna.

GPS ukazuje nejakych 600m do cile. Blizime se. 40metru pred cilem uz Petra naviguje - do te doby logicky vedl Pavel. GPS ukazuje 0m. Ale nikde nic neni videt. Nooo, ta bude asi lip schovana. GPS vypiname a vydavame se prohledat poradne okoli. GPS neukazovala prilis presne, cesta tam taky nebyla. Super. Po 15ti minutach nachazime. V dutine stromu pod klackama. Pekna skris, v peknem lese. Jsme radi, ze jsme se vydali hledat. Libil se nam vylet do okolni prirody. Vracime se zpatky opet po silnici.

K videni je cestou spousta zvirat. Nejcasteji asi veverky, ale zahledli jsme dokonce i tri jeleny. Zkouseli jsme je vyfotit, ale byli dost daleko. Prijemne unaveni se kolem 1 odpoledne vracime zpet. Naobedvali jsme se ze zasob z vcerejsi vecere. Domaci jsou doma a divi se nasemu brzkemu navratu. Mame toho celkem dost. Na chvili ulehame k odpocinku. Zitra nas ceka opet narocny den.

Jeste dopsat neco do kroniky, aby bylo vse zdokumentovano. K veceri jsme si opet obednali. Vse je odtud v dojezdove vzdalenosti busem nebo autem. Auto nemame a busem se nam nechce. Pizza taky nebude spatna. Ani jeden z nas opet nedojidame. Aspon bude zitra na obed :-}

Jdeme spat, zitra bude narocny den. Sbaleno jiz mame, rano musime busem na letiste pro auto, zpet pro veci a huraa do Norfolku.

Cerven 19,2008

Posledni den ve Washingtonu

{Petra}

Tak dneska si jedeme pujcit auto. Puvodne jsme se rano chteli stavit v centru na Katedralu, ale pocasi neni nejlepsi a ani nemame moc chut platit drahe jednotlive jizdy metrem. Navic vse vypada stejne. Sedame tedy do autobusu, ten tu je nejlevnejsi, tedy alespon pro nas. Kdyz si clovek zahraje na turistu a nema drobny, da se za nej utratit jen 2,40 $ za 2 osoby za dva dny.

Vystupujeme tedy na Ronald Regan National Airport a jdeme hledat pujcovnu aut.

Auto by melo byt zarezervovany. Je to az na druhe strane haly. I presto nachazime jen s malym zatoulanim se.

Hned nas obsluhuje prijemna pani. Prvni zadrhel. Male auto, co mame bookle neni k dispozici. Museli by nam ho dovest z jine pobocky. Navrhuje nam obratne, ze nam pujci minivan za cenu maleho a jeste bychom ho mohli vratit s prazdnou nadrzi bez priplatku. Ta nabidka se nam libi. Ujistujem se jen, co pro ne znamena minivan a kyvame. Jdeme na misto kde ma stat nase auticko. Nachazime Chryslera pekne sestimistne auticko. Libi se nam. Nevime, zda jeste nekomu ukazat papiry a zdrahame se do nej jen tak nastoupit a odjet. Prichazi mlady pan, co tam pracuje a mysli, ze nejsme spokojeni. Jestli pry cekame na Volvo.

 Sedame tedy do pripraveneho Chryslera – Pavel seda za volant, I kdyz bych mela ridit oficialne ja. Platila jsem za auto, a tak jsem povazovana za ridice. Pavlovi nenabehli dolary na ucet, tak jsme to museli poresit jinak.

Szivame se s automatem. Par metru a Pavel ridi, jak kdyby automat ridil cely zivot. Libi se mu to. Skvele vybavene, v podstate nove auto. Vracime se do Alexandrie pro kufry, obedvame, nastavujem GPS smer Norfolk a vyrazime na cestu.

Cesta do Norfoku probehla bez problemu. Prijizdime presne podle planu. Baracek je nadherny v klidne ctvrti plne stromu atd. Po seznameni se s rodinou se trochu divime proc byli ochotni nas ubytovat. Je to totiz rodina s dvema detmi 3 a 5 let. Matka tak priblizne v osmem mesici tehotenstvi a otec pochopitelne velmi pracovne vytizeny. Maji pripravenou vynikajici veceri, na ktere si oba pochutname, popijeme americke Honey Moon pivko a pak nas jeste zvou na zmrzlinu. Sedame proto do dvou aut a jedeme. Po zmrzline a kratke debate s rodinou jdeme spat, rodinu cekal velmi narocny den.

Cerven 20, 2008

Vstavame lehce po osme hodine ranni. Clark jiz sedi v letadle do NY. Rodinka akorat vstava taky si davame toust k snidani a vyrazime na Virginia Beach. Opet nam velmi dobre vychazi pocasi. Je jasno, skoro bez vetru a teplo. Odhaduji okolo 30C. Petra se tesila, ze vyzkousi serfing, ale nejsou vlny, takze se uspokojujeme pouze cachtanim ve vode a slunenim. Takove odreagovani je velmi prijemne. Z plaze se vracime okolo ctvrte, protoze rodina je vytizena do sedmi do vecera a pote je naplanovana spolecna vecere jdeme prozkoumat mesto. Mame v planu Mac store, Petra by rada skoukla IPody. Zadny nas nezaujal na tolik, aby Petra koupila, tak z toho nakonec byla jen prochazka. Po navratu se mel konat vylet do nejake dobre restaurace v Norfolku. Nakonec Beckie s nami nesla, byla unavena z narocneho dne, takze me a Petru vzal Clark do jedne libanonske restaurace. Kebab byl vyborny dali jsme si ho na ruzne zpusoby vsichni. Dal jsem si i libanonske pivo, no celkem uslo. Na ceske samozrejme nema.

Cerven 21, 2008

Byla sobota, takze by nase hostici rodina mela mit vic casu, ale omyl. Mala Georga mela nejake tanecni vystoupeni, takze byl opet uspechany den. My opoustime myslenky od dalsiho dne na Virginia Beach, podarovavame Clarka plzenskym a humpoleckym pivem a zbytek rodiny domacim bezinkovym sirupem a vyrazime smer Dayton. Petra, uz se otrkala, od zacatku ridi. Shodujem se, ze pro mamu by automat byl idealni. Oba jsme si ho oblibili. Cestou se stavujeme kratce v krasnem mestecku CHarlottesville, kde centrem vedla stara nakupni stezka, nyni siroka ulice, lemovana stormy a v kazdem baracku obchudek, nebo restaurace. Moc prijemna zastavka. Dale vedla cesta do hor. Hned utikaji mile rychleji, kdyz se cesta klikati a jede se chvili do kopce a chvili z kopce. Po dalsi zastavce, kdy jsme si udelali prochazku po horach a nafotili nejake motyly menime plany a misto prespani v aute na nejakem Rest area se po konzultaci s Vickem rozhodujeme dojet radeji pozde v noci ale az do Daytonu. Puvodni cas v navigaci 0:40 menime na prijezdovy 23:40. A jdeme spat.

Cerven 22

Je nedele. Vstavame kolem osme, posnidame s Takako a Vicem a jdeme se podivat na mistni msi. Myslime si, ze tam potkame Jackie jako prekvapeni, ale v tom se velmi prepocitali. Amerika je velika ve vsech smerech kostely nevyjimaje. Sal odhadem pro 1000 az 1500 lidi neni dostatecne maly, aby jsme ji potkali. Ovsem potkavame spoustu jinych znamych. Po msi nas Victor protahne vsemi zakoutimi jejich kostela. Je tu par kancelari, x mistnosti na ruzne prace pro deti, maly obchudek apod. Pote se presouvame do druhe budovy, kde je restaurace, basketbalove hriste, skate park, nahravaci studio apod. Po teto budove nas provazi Holly dvojce Noel, kterou zname ze Revnic. Opoustime hlavni budovy ginghamsburskeho kostela a jake to prekvapeni, kdyz kousek dal jsou dalsi 3 starsi budovy. Dve slouzi pro mse behem tydne, ty novejsi o vikendu. Posledni z budov slouzi jako second hand. Lide tam daruji veci potrebne pro vybaveni baraku, od lampy pres pohovky a dokonce tam maji I par opravenych aut. Tady je holt auto nezbytna soucast vybaveni rodin. Vzdalenosti jsou tu opravdu jine. Casto se lidi dostavaji do prace hodinu autem. Mestska doprava tu neni, diky tomu, ze pred par lety platili za litr benzinu kolem par centu {2$ / galon}, tak ji nepotrebovali, ani by ji nevyuzivali. Po okruzni jizde mestem se vracime na veceri. Varil Vic, a bylo to fakt dobry. Chvili povidame okolo stolu a unaveni lehame do postele.

Cerven, 23

Pondeli Dnes vyrazime na dalsi okruzni jizdu obchody a dalsi obchody. Rano jsme odvezli pujcene auto na letiste. Meli jsme par veci, co musime udelat – nejake darky, obleceni atd. Navstivili jsme MUZEUM LETECTVI. Vic byl letec v armade, tak nam k tomu povedel spoustu zajimavosti. Mame I hodne fotek. Haobedvali jsme se v jedne italske restauraci. Vic je velmi komunikativni cloveka tak se hned dava do reci s obsluhujicim cisnikem. Pote co nas usadili, totiz oznamil cisnikovi, ze to misto se mu nelibi a ze jsme hoste z evropy a ze nam urcite nevybral nejlepsi misto, zvedl se a po projiti cele hospody ukazuje na stul, jestli se nam libi. Kyvame samozrejme ze ano, cisnik se omlouva a odchazi. Poznavame kulturni rozdilnosti, nove poznatky. Vecer nas Takako bere do japonske restaurace. Takako uplne zarila, bylo videt, ze je rada, ze si muze popovidat japonsky. Evidentne tam chodi pravidelne jelikoz vsichni se znaji. Sushi bylo vynikajici.

CERVEN, 24

Dnes mame posledni den s Vicem a Takako. Cekali nas jeste nakupy. Potrebovala jsem boty na svatbu, coz jsme zvladli pomerne hladce. Pavel si pri cekani take nejake ty boty vybral. Obedvali jsme typicky FAST FOOD v jednom velkem nakupnim komplexu, zapili to mistni vynikajici kavou Starbucks a vydali se na cestu dom. Cestou nas jeste Vic provedl mistnimi vojenskymi zakladnami a centrem mesta Troy, ve kterem bydli. Hned po prijezdu jsme se s Pavlem vrhli na dobaleni poslednich veci, ktere nam chybeli. Ja jiz mela sbaleno, tak jsem pomahala Vicovi s pripravou vecere. Naplanoval si salat ze spenatovych listu se sladkyma bramborama upecenyma v troube a osmahlou slaninkou se zalivkou z rozmarynu, octa a olivoveho oleje. Bylo to opravdu vytecne. Hned po veceri nas cekalo louceni a Vic nas odvezl k Jackie. Pro jistotu jsme zapli GPS navigaci, ktera se Vicovi velmi libila. U Jackie jsme jeste dlouho do noci povidali s ni a jeji rodinou.

CERVEN, 25

 Prvni den s Jackie. Mela jeste 2 veci k zarizeni pred svatbou. Prvni zaplatit misto, kde budou mit hostinu. Je to v arealu golfoveho klubu, sal je opravdu moc pekny. A cestou tam odtud se stavila pro mapu Californie, kam jedou na svatebni cestu spolecne s tim tam zahledla mapu Daytonu, tak ji vzala taky, abychom vedeli kam se zajit podivat a jak se tam dostat. Vyrazili jsme tedy do centra mesta Daytonu. S sebou jsme kazdy meli planek, ktery nam Jackie vytiskla jeste pred odjezdem. Jackie sama se takhle po meste jeste neprochazela, i kdyz tam studovala. Tak to taky pro ni byl zazitek. Prohlidkou jsme zabrali skoro dve hodiny. Jeste ze jsme si s sebou zabalili obidek, ktery jsme si v klidku u reky a krasne fontanky rozbalili a snedli. Mesto je takove hodne komercni, je znat, ze slouzi predevsim pro pracovni prilezitosti nez pro zivot samotny. Jsou tam dve university. V jedne z nich jsme se byli podivat. Je to proste pouze a pouze beton. Vevnitr i venku. Pusobi to nedodelane, ale vse je funkcni. Vypada to, ze se brzo prezene bourka. Opoustime tedy od puvodniho planu navstevy parku a vracime se domu. Po chvili na to opravdu zacina pekne foukat a burina na sebe nenechala dlouho cekat. Jeste ze na ni koukame pouze skrz okna vyhrateho baracku. Navecer mame v planu si jit zahrat plazovy volejbal s kamaradkama Jackie. Trochu se obavame, aby nam to dest nepokazil, ale po chvili se vyjasnuje a vse jde podle puvodnich planu. Jackie pro jistotu jeste vola svoji kamaradce, ktera potvrzuje, ze se vse kona. Skvele jsme si zahrali, pote jsme doplnili vybehane kalorie zmrzlinou a pokecem s jejima kamosema a kamoskama a pozde domu se vracime dom. Je az podivuhodne, jak snadne je tu najit sportoviste. Vse dostupne pro kazdeho – basketove kurty, volejbalove a to jak pisek tak trava, tenisovy kurt, treninkovy prostor pro baseball… a to vse zdarma !!! Jen mit auto, nebo aspon kolo se tam dopravit.

CERVEN, 26

Z postele vylezame az kolem devate. V planu mame dalsi poznavani okoli, kde Jackie bydli. Rano jsem se necitila dobre, Jackie byla pryc a tak Pavel vyrazil s Benem – Jackie bracha – na kolech do posilovny a bazenu. Vstup stoji 5$ na den, a protoze tu Ben bydli, tak dostal I nejakou slebu. To neni sptatne, vychazi to na cca 80,- Kc. Vstup na vse- basketove hriste, plavecky bazen, posilovna, atrakce a v patre kolem obchodu bezecka draha… Ja mezitim zustala v posteli odpcivat. Klimatizace je nebezpecna vec, kdyz na ni clovek neni zvyjli. Jet u velke dusno a teplo, tak je prijemne, ze v baraku je sussi vzduch, ale… Pavel se vraci prijemne uneven, pripravujem akorat obed. Vsechno nacasovane jak ma. Odpoledne se opet blizka a hrmi, zustavame doma. Jet u dnes I sestra Jackie Aimee, ktera je kadernice a strihala tu kamaradku. Provedla s sebou I jejiho syna, ktery se trochu nudil. Pavel s nim zacina hrat hry na pocitaci – nejake tancovani, vcelkuvtipna hra – hlavne pro divaky :-} Po unave z tancovani zaciname zpivat Karaoke – to se nam libi. Zpivame s Pavlem a Jackie. Uzivame si to. Pak jsme dali jeste Scrabble, vitezim a Pavel konci na druhem miste. Porazime Americana v americkem scrabble. Jsme spokojeni. Pro zmenu Pavel prichazi s GPS a napadem GEOCACHINGU. Vsichni se tesime vstric novym zazitkum. Vypada to sice opet na bourku, ale neresime to, sedame do auta a jedem. Blizko tu jsou pekne zahrady kousek od reky Miami. Moc lidi tu neni, jen par rybaru. Reka vypada splavne, docela mame chut sednou do lode a projet se. Lod nemame a tak jdem do lesa. Jen co vejdem, zacina foukat silny vitr. Stromy vypadaji celkem starsiho rocniku a tak se otacime na podpatku a radsi mizime. Vsichni bezime z lesa ven, kdyz v tom nad nami slysime podezrele krupani. Pridavame a v tom slysime ranu. Kdyz se otocim vidim na zemi tak metrovy kus strouchniveleho stromu. Spadl Pavlovi primo na hlavu o kterou se doslova roztipl na kusy. Jeste ze velmi uvedomele nechal sklonenou hlavu a nepodival se nahotu, to by mel asi po nose. Schovavame se v aute, Pavel je v pohode, jen trochu otreden. Prejizdime na jine parkoviste, kousek od jezera, odkud je to kousek k prvni kesce. Vitr utichl a tak jdem na to. Po chvili Pavel nachazi, ja v zapeti vidim take. Povinny podpis a THC razitko a vracime se, zacina se opet blizkat. Po ceste domu hledame jeste na 3 mistech. Uspesnost dnes 50% to je slusne. Jackie se to libilo, tomu klukovi co jel s nami taky. Bylo vtipny, kyz si chtel zkusit najit jednu kesku sam. S GPS na ruce bezi ji najit. Ukazuje mi, ze mu to ukazuje 0 metru. Uprostred pole. Kouknu na GPS a tam je 28m do cile. Rikam mu, ze to co on povazoval za vzdalenost je rychlost tak se srdecne pod fousy zasmejem a bezi dal. CHudak behal sem a tam, bzlo mu divne, ze se vzdy  vzdaloval a jakmile se zastavil, ukazalo mu to nulu, jako ze tam v tom miste ma byt poklad. Holt GPS byla v cestine.

Po techto zazitcich se vracime na veceri, Jackie pred tim upekla lasagne, tak  byli k veceri. Sesla se kolem stolu cela rodina, Byl to velmi prijemne straveny den.

Cerven 27, Patek

Ve ctvrtek vecer jsme prosli brozury o Daytonu a okoli a zaujaly nas dve mista. Cox Arboretum - zahrady s volierou s motylama a Sunwatch Village - archeologama zrekonstruovana vesnicka indianu. V Cox Arboretu jsme dali tak hodinovou prochazku zahradama a na motyly jsme se bohuzel podivat nemohli, nebot prostor pro navstevniky otevirali az v sobotu. No nevadi, kdyztak se sem jeste vratime jindy. Prohlidka indianske vesnice byla zajimava hlavne v kontextu s tim, ze puvodni obyvatele tam zili primitivne  v roce 1200 n.l. a v te dobe mela jiz Praha mozna i kanalizaci. A tam bydleli v slamenych baracich a lovili ostepama. Poobedvali jsme picknick zpusobem pod stromem u parkovistatka pro Sunwatch Village.

Po navratu domu si sla Jackie pripravovat nejake veci na svatbu a my pomohli jaji mame s pripravou vecere, ale my se pote presouvali s Jackie do jejiho noveho bytecku, kde jsme si s jejim budoucim manzelem ugrilovali rybicky s bramborovou kasi a zeleninou proste dobrota. Po veceri jsme si dali jeste zakusek v podobe obrich boruvek s jogurtem se skorici. Zahrali si tenis, bowling, box a golf na Nintendu Wii, pokecali a kolem pulnoci se presunuli zpet domu spat.

Cerven 28, Sobota

Je sobota a svatba uz je citit ve vzduchu. Po obede se vsechno a vsichni presunuji do kostela, kde je v planu velka zkouska na svatebni obrad. Aby se nam primo nemusel nekdo venovat, tak nam Jackie pujcuje auto. Docela nas prekvapilo jak peclive zkousku berou. Celou akci diriguje budouci zanich Jamin. Dokonce i jeho kamarad, ktery ma pripraven proslov za kamarady si stoupa na stupinek a cte ho. Po asi hodinovem nacvicovani, pri kterem jsme se nudili, nebot jsme jako hoste nedostali zadnou oficialni roli, jsme zasli pomoct pripravovat slavnostni pohosteni. Zenska, ktera pripravovala veceri, bzla Jackie zakyne, neumela moc dobre anglicky. Nakonec, diky jeji chybe, ze rekla nejake slovo misto anglicky spanelsky, jsme zjistili, ze si s ni segra muze krasne procvicit spanelstinu. Zenska z toho byla uplne uvytrzeni, ze si muze s nekym cizim pokecat v jejim rodnem jazyce a ja byl cely u vytrzeni, ze jim nerozumim ani slovo.  Hostina byla vynikajici, same italske speciality. Ano ctete spravne. Spanelka v Americe varila italske jidlo. :-) Po navratu domu, jsme meli jeste roupy, takze behem toho co Aimee malovala Jackie nehty jsme si zazpivali na Karaoke a pokecali. Tema je asi jednoduche, vse se tocilo kolem svatby a toho jak je Jackie nervozni. Pak jsme premysleli, jak je asi nervozni Jamina a tak....