Rochota 2.-3.7. 2008

k článku je připojena galerie


   Cestu vlakem jsme absolvovali ve složení já (Hanka), Vláďa a Fabian. Pánové ze začátku nadávali na mou vyjadřovací schopnost viz sms: jsem ve vlaku někde vzadu; nevim přesně kde, ale už se mi nechce zvedat. Fabian nás celou cestu lákal k přespání na nové černošické pláži. To jsme odmítli a domluvili se na srazu U Paviána (s vidinou, že Fabian na kole tam určitě bude později než my). Krom potůčku potu všude možně po těle se ve vlaku nestalo nic zajímavého.

   Sraz byl u házené. Cestu z nádraží mi zpříjemnila Alča, ale bohužel na přespání s námi už nešla. U Čermáků už čekaly 3/6 výpravy (Klouzek, Péťa, Verča). Trochu jsem je ještě zdržela přivazováním spacáku a karimatky na svůj provizorní minibatoh. Přesun k házené, kde již čekal Špunt. Vcelku svižně jsme se přesunuli k Pišťáku, kam měl z domova dorazit Vláďa. Verča s Péťou šli zatím odlovit kešulku; já, Klouzek a Špuntík jsme rozmlouvali o motorkách a jiných vozidlech. Špunt projevila schopnost oslíčku otřes se, když s výrazem v očích „co to tam je“ vytáhla z kapsy tisícovku. S Klouzkem nám zasvítily oči, bohužel hned zase zhasly, protože výše zmíněný obnos byl doplatek (nebo úplatek ?) pro Péťu. Čekání na Vláďu jsme si dále krátili kecáním, už ani nevím o čem. Klouzek přítomen. Obávali jsme se, že dřív než Lukáš v hospodě nebudeme, což se také vyplnilo. Dokonce ještě než Vláďa přišel, nám zoufale volal, kde jsme. Nicméně Vláďa dorazil, a to v radostné náladě z nových bot (nechval boty před večerem, navíc tak náročným – hihi....hm). Házejíc si frisbee, jsme dorazili k Paviánovi.

    Tak a teď co si pamatuji z hospody (ách jo ). Klouzek stále přítomen. Na začátek pár piv a někdo si myslím dal něco k jídlu. Dále si pamatuji, že přišla Vendula - fakt pěkná, dohněda opálená, vlasy skoro až ke kolenům, upřímné hnědé oči (to mi evokuje Cimrmanův Záskok) a pěkně stavěná. I přesto všechno ji pánové neocenili, protože byla malounko chlupatá, ušatá, s kopyty a ocasem. Proto byla z hospody panem vrchním vyvedena. Špunt dostala za poznámku o salámu od Verči druhý černý puntík. Dále následovala další piva a rumíky. Pak nás navštívil Ohňák a zapíjeli jsme Piva (ne pivem) - gratulace (já už díkybohu jen vodou - děkuji Ohňáku). Klouzek stále přítomen. Z poznámek, že vidím určitě všechno krásně růžově lze odvodit, že v hospodě se toho rozebíralo a událo jistě mnohem více, ale já už se jen soustředila na ředění minerálkou. Zavítala za námi i Peťata, také aby Fabián nemusel po svých. Pak už si pamatuju jen tu vodu (asi 1,5 litru)…tdn brm hm tam tadam…..a vyšli jsme od Paviána směr Rochota. Všichni ve velmi dobré náladě. Klouzek přítomen!! Péťa s Vláďou se rozhodli odlovit Sirkovu cache, což nás definitivně rozdělilo. Skupina číslo 1 (dívčí část + Klouzek) se vydala po vlastní ose lepším terénem. Skupina číslo 2 (Péťa a Vláďa) halekala, že pro cache musíme houštím k nim. To Klouzek odmítl a uvelebil se na zemi s tím, že na nás počká (v této části pohádky se milé děti s Klouzkem rozloučíme, v dalším vyprávění již pro něj není místo, ale pokud vydržíte do konce, dozvíte se, jak to s ním dopadlo). Někam jsme se prodrali a drápali se nahoru. Hurá cacheska (už jsem ji lovila střízlivá ve dne a vypadá to tam pokaždé úplně jinak - asi nějaké začarované místo). Vyfotila jsem přítomné lovce; Vláďa pro změnu kravil, takže se na fotkách všichni krásně smějí (viz fotky ).

    Pak jsme se chtěli vydat směr Rochota, ale někdo scházel. Na Špuntovo naléhání jsme se vydali Klouzka hledat, ale na místě, kde jsme ho ponechali, jsme nic nenašli. Jen opodál leželo něco nevábně vonícího v trávě. Usoudili jsme ale, že Klouzek nebyl natolik opilý, aby něco takového po lese trousil. Nicméně fotograf tuto obludnost stejně pro jistotu zvěčnil. Klouzka jsme prostě nenašli, tak jsme se vydali směr tábořiště, ještě v malé naději, že tam dorazil sám. Po chvilce hledání jsme se ocitli na nějaké cestě v lese - zde se dívčí část výpravy rozhodla utábořit. Pánové šli na výzvědy. Dámskou jízdu jsme si krásně užili klábosením o plavkách a jiných zajímavostech. Skoro se mi po snědení posledního toastu nechtělo nikam přesouvat. Čas pod hvězdami rychle plynul a pánové se nevraceli. Verča se telefonicky spojila s Péťou, který oznámil, že zapíská a určitě ho uslyšíme. Pískot jsme slyšely - pouze v telefonu. Nakonec, na rozdíl od Klouzka, hoši cestu zpět k dívčí skupině našli. Ještě chvíli jsme se snažili najít Rochotu, leč marně. S Vláďou jsme si krátili cestu trefováním se do zbytku výpravy před námi. Při mé šikovnosti jsem nakonec trpěla sama lezením do pangejtů pro talíř.

    Koukám, že už mám 838 slov, tak už to můžu vzít stručněji . Zvolili jsme nakonec jiné místo k noclehu někde na kopci. Udělali jsme hrobečky, já stále s dopomocí (snad se to aspoň do smrti naučím). Pák následovalo rozdělání ohně, zpívání, pečení buřtíků, jedení a pití. Zvládli jsme ještě jednu láhev vína, Verča s Péťou srkali svůj krabicový svařák a prý popis krabicových vín na netu sedí. Velmi příjemný večer zakončený svalením se do spacáku a dobrou brou brou.

                  Probudil mě Vláďův budík, ale dle Špunta zvonil už asi po desáté, což je pro mé vstávání typické (jak vidím, nejsem sama). Vláďa se, myslím, nevzbudil vůbec. Podruhé mě probudila Verča divící se Vláďovu způsobu ležení. Punťa už byl vysoko na obloze, tak už jsem se taky vyhrabala. Pobavila mě Fabianova ranní sms, že už nikdy nebude pít rum (haha) a jestli někomu něco dluží . Pak hygiena, snídaně, Vláďa si ošetřuje puchýř z nových bot, už trochu remcá (hem hem). Oheň jsme uhasili docela posvátně (interní záležitost). Hromadné foto u vodičky. Po cestě jsme odlovili ještě jednu cache. Pro mě zatím s nejzajímavějším umístěním, co jsem viděla. Vláďa sice celou cestu lehce zaostával kvůli velkým otevřeným puchýřům a prožíval díky nim dle vlastních slov nirvánu a jiné dosud nepoznané slasti (které mu přesto nikdo z nás nezáviděl), ale při odlovu očividně pookřál a zahrál si na tarzana. Cestou zpět jsme se prostě museli stavit na kofolku U Paviána a pak už šupky hupky domů. U házené se rozloučili Péťa s Verčou; zbytek zakoupil v sámošce cuc na kládě a také se rozdělil.

                 Čekajíc se zmrzkou na vlak jsem znovu usoudila, že jedna lidská ztráta mi nezničí fajn pocit z tohohle přespání. Jistě si děti říkáte, kam se nám ten Klouzek poděl, kam se nám ten čerchmant schoval. Neschoval se děti, odešel. Dle mých skromných informací se vzbudil, vydal se sám na Rochotu, kterou také nenašel, přespal jinde a ráno šel dom. Všechno dobře dopadlo a všichni žili šťastně bez bloudění, puchýřů a kocoviny až do dalšího přespání. The end  

Vytvořil: Hanka | Přidáno: 2008-07-23 21:58:59 | Sdílej na Facebooku