5. dil z USA

Cerven 19,2008

Posledni den ve Washingtonu

{Petra}

Tak dneska si jedeme pujcit auto. Puvodne jsme se rano chteli stavit v centru na Katedralu, ale pocasi neni nejlepsi a ani nemame moc chut platit drahe jednotlive jizdy metrem. Navic vse vypada stejne. Sedame tedy do autobusu, ten tu je nejlevnejsi, tedy alespon pro nas. Kdyz si clovek zahraje na turistu a nema drobny, da se za nej utratit jen 2,40 $ za 2 osoby za dva dny.

Vystupujeme tedy na Ronald Regan National Airport a jdeme hledat pujcovnu aut.

Auto by melo byt zarezervovany. Je to az na druhe strane haly. I presto nachazime jen s malym zatoulanim se.

Hned nas obsluhuje prijemna pani. Prvni zadrhel. Male auto, co mame bookle neni k dispozici. Museli by nam ho dovest z jine pobocky. Navrhuje nam obratne, ze nam pujci minivan za cenu maleho a jeste bychom ho mohli vratit s prazdnou nadrzi bez priplatku. Ta nabidka se nam libi. Ujistujem se jen, co pro ne znamena minivan a kyvame. Jdeme na misto kde ma stat nase auticko. Nachazime Chryslera pekne sestimistne auticko. Libi se nam. Nevime, zda jeste nekomu ukazat papiry a zdrahame se do nej jen tak nastoupit a odjet. Prichazi mlady pan, co tam pracuje a mysli, ze nejsme spokojeni. Jestli pry cekame na Volvo.

 Sedame tedy do pripraveneho Chryslera – Pavel seda za volant, I kdyz bych mela ridit oficialne ja. Platila jsem za auto, a tak jsem povazovana za ridice. Pavlovi nenabehli dolary na ucet, tak jsme to museli poresit jinak.

Szivame se s automatem. Par metru a Pavel ridi, jak kdyby automat ridil cely zivot. Libi se mu to. Skvele vybavene, v podstate nove auto. Vracime se do Alexandrie pro kufry, obedvame, nastavujem GPS smer Norfolk a vyrazime na cestu.

Cesta do Norfoku probehla bez problemu. Prijizdime presne podle planu. Baracek je nadherny v klidne ctvrti plne stromu atd. Po seznameni se s rodinou se trochu divime proc byli ochotni nas ubytovat. Je to totiz rodina s dvema detmi 3 a 5 let. Matka tak priblizne v osmem mesici tehotenstvi a otec pochopitelne velmi pracovne vytizeny. Maji pripravenou vynikajici veceri, na ktere si oba pochutname, popijeme americke Honey Moon pivko a pak nas jeste zvou na zmrzlinu. Sedame proto do dvou aut a jedeme. Po zmrzline a kratke debate s rodinou jdeme spat, rodinu cekal velmi narocny den.

 

Cerven 20, 2008

Vstavame lehce po osme hodine ranni. Clark jiz sedi v letadle do NY. Rodinka akorat vstava taky si davame toust k snidani a vyrazime na Virginia Beach. Opet nam velmi dobre vychazi pocasi. Je jasno, skoro bez vetru a teplo. Odhaduji okolo 30C. Petra se tesila, ze vyzkousi serfing, ale nejsou vlny, takze se uspokojujeme pouze cachtanim ve vode a slunenim. Takove odreagovani je velmi prijemne. Z plaze se vracime okolo ctvrte, protoze rodina je vytizena do sedmi do vecera a pote je naplanovana spolecna vecere jdeme prozkoumat mesto. Mame v planu Mac store, Petra by rada skoukla IPody. Zadny nas nezaujal na tolik, aby Petra koupila, tak z toho nakonec byla jen prochazka. Po navratu se mel konat vylet do nejake dobre restaurace v Norfolku. Nakonec Beckie s nami nesla, byla unavena z narocneho dne, takze me a Petru vzal Clark do jedne libanonske restaurace. Kebab byl vyborny dali jsme si ho na ruzne zpusoby vsichni. Dal jsem si i libanonske pivo, no celkem uslo. Na ceske samozrejme nema.

 

Cerven 21, 2008

Byla sobota, takze by nase hostici rodina mela mit vic casu, ale omyl. Mala Georga mela nejake tanecni vystoupeni, takze byl opet uspechany den. My opoustime myslenky od dalsiho dne na Virginia Beach, podarovavame Clarka plzenskym a humpoleckym pivem a zbytek rodiny domacim bezinkovym sirupem a vyrazime smer Dayton. Petra, uz se otrkala, od zacatku ridi. Shodujem se, ze pro mamu by automat byl idealni. Oba jsme si ho oblibili. Cestou se stavujeme kratce v krasnem mestecku CHarlottesville, kde centrem vedla stara nakupni stezka, nyni siroka ulice, lemovana stormy a v kazdem baracku obchudek, nebo restaurace. Moc prijemna zastavka. Dale vedla cesta do hor. Hned utikaji mile rychleji, kdyz se cesta klikati a jede se chvili do kopce a chvili z kopce. Po dalsi zastavce, kdy jsme si udelali prochazku po horach a nafotili nejake motyly menime plany a misto prespani v aute na nejakem Rest area se po konzultaci s Vickem rozhodujeme dojet radeji pozde v noci ale az do Daytonu. Puvodni cas v navigaci 0:40 menime na prijezdovy 23:40. A jdeme spat.

Vytvořil: Uzel | Přidáno: 2008-06-25 00:35:28 | Sdílej na Facebooku