Den první by Klouzek

Ano, včera jsme s Péťou nakoupili u Makra zásoby na první etapu našeho čundru okolo ČR. Cenu jsme odhadli opravdu přesně. Zbylo nám slovy dvanáct Kč (tuňák nás poněkud zaskočil).

         Potravin bylo původně pro 7 lidí, ale naše sestava se nečekaně zmenšila pouze na 5, jelikož Fabiánovi bylo určeno odjet do teplých krajin a Ondra musel na hrad krájet zelí :) Takže jsme něco nechali doma.

         Dnes byl sraz v 7:50 netypicky na nádraží. Bez nehod jsme se dopravili až do Berouna, kde Péťa s Hankou zjistili, že doma zapomněli řízky na oběd. Po mnoha přestupech a půlhodinovém čekání v Prachaticích jsme s dvouhodinovým zpožděním v 16:15 dorazili do Černé v Pošumaví. (Kdyby to někdo neuměl spočítat, tak jsme cestovali 8 hodin se společností Čekej Dlouho!)

         V Černé jsme měli štěstí a chytili neočekávaný autobus do Dolní Vltavice k přívozu. Cestou nám řidič nechal otevřené dveře, takže nechyběla ani klimatizace :) Celí šťastní jsme se těšili na navazující přívoz přes Lipno. Ten ovšem nenavazoval. Pan převozník Péťovi oznámil, že už je pozdě a že už nikam jezdit nechce. Máme si dát pivo a postavit stan vedle hospody…

         Museli jsme tedy změnit trasu a oželet Vítkův kámen. V úmorném vedru jsme vyšlápli kopec, který jsme před několika minutami pohodlně sjeli vzdušným autobusem. Přes rezervaci Velké Bahno jsme s menšími komplikacemi došli do vísky Milná. Vedro již ustalo a trápili nás jen přemnožení a krvežízniví komáři. Z Milné jsme museli zdolat ještě jeden velký kopec. S ještě větší vervou jsme se do toho pustili a zdárně překonali zbylých pár kilometrů.

         Již značně znaveni jsme vylezli na poslední kopec dnešního dne a shlíželi dolů do údolí, kde se rýsoval potok s naším tábořištěm. Dělila nás od něj jenom jedna překážka: Totálně zarostlá louka. Péťa nicméně v mapě objevil cestu. Tu jsme po chvilce našli, vedla skrz oplocenou kravskou louku. Hanka se nejprve zdráhala. Bála se, že na nás někdo pošle psy či co, ale neměla na výběr.

         Hned za potokem jsme našli krásné místo pro tábořiště a ,světe div se, bez komárů. Nelenili jsme a pustili se do přípravy večeře: Kotlík těstovin, hovězí konzervy s tomatovou omáčkou. Nemělo to chybu, všichni jsme se přejedli až na Hanku, která ještě mlsně vyžadovala müsli.

         Po večeři Péťa „určil“, že ho má Hanka ráda a následná debata se zvrhla ve všeobecné určování. Myšlenkami jsme se dostali i za devatero hor a devatero řek, do bájné země Chorvatské. Udělali jsme si kotlík čaje, který tu s Destilem upíjíme, zatímco ostatní už spí.

         Nevím kolik je hodin, ale jsem rád, že zítřejší kroniku bude psát již někdo jiný :)

Klouzek

Den druhý by Destil

0:00 – „To je dneska hezká noc“, říkám si. Krásně jsou vidět hvězdy, v hrobečku je příjemně teplo, už se mi stýskalo po takovém přespání v přírodě. Usínám a těsně před tím, než zalomím, se mi zdá, že se někde v dálce zablesklo. „To není možné, to se mi jenom zdálo“, říkám si. Jak by se mohlo bleskat když je jasná obloha…

2:00 – „Bumm!!“ Co to asi tak bylo? Hrom, cože? Blbost…Ale postupně se začínám probouzet s neblahou předtuchou. Tato předtucha se vzápětí potvrdí dopadem kapky na můj obličej…Začínám přemýšlet, proč jsem si nepostavil přístřešek…Ale co, to se přežene…

2:10 – kapky bubnují do celty, ale ve spacáku je příjemně sucho. Najednou do celty něco narazí vysokou rychlostí. A další, další, au! Usoudím, že to budou kroupy a zachumlám se ještě víc do spacáku.

2:20 – prší pořád intenzivněji, u hrobečků ostatních vidím světlo. Po karimatce začíná pomalu a odporně stékat jakási kapalina do hloubek spacáku. Sakra! No co, to se ráno vysuší…

2:30 – déšť ustává a bouřka odchází. Péťa s Klouzkem vylezou a kontrolují, zda je všechno v pohodě. Zjistí, že ten chleba už opravdu není chleba :)

3:00 – Tak půlku těla mám mokrou, ale říkám si, že to zaspím…hlavně že je teplo…V tom znovu začne hřmět a strhne se ještě větší průtrž mračen. Přemlouvám sám sebe, že bych měl vylézt ze spacáku a pomoct Péťovi a Klouzkovi, kteří tam něco kutí. Brzy mě přesvědčí zánik impregnace celty a čůrky vody po celém spacáku.

3:10-Z mraků padají mohutné přívalové deště. Když vylezu ze spacáku, během pár vteřin jsem durch. Vezmu na sebe všechno oblečení co mám, aspoň to zahřeje. Klouzek s Péťou už pilně staví improvizovaný přístřešek z celt. Prší tam různými otvory, ale pořád to je nejsušší místo široko daleko. Pod přístřeškem se krčí Hanka. Pomáhám Klouzkovi vylepšovat přístřešek, když v tom máme všichni po kotníky ve vodě. Do přístřešku dorazil právě vytvořený potok. Péťa jde po potoku nahoru a vytvoří přehradu, která odkloní potok jinam, takže máme v přístřešku opět relativně sucho. Ze spacáku se dostává Vráťa, která doteď tvrdila, že „je to v pohodě“ :)

3:30-Zjišťujeme, že přichází už několikátá dnešní bouřka. Intenzita deště ještě narůstá. Klepeme se v přístřešku zimou a přemýtáme, co budeme dělat dál. Padne návrh rozdělat oheň následovaný hlasitým smíchem a dále řešíme, že bychom mohli jít do vesnice která je nedaleko a tam se schovat. Péťa odběhne a za chvíli se vrátí se smutnou zprávou. Z toho krásného potůčku, který se nám včera tak líbil se stala nelítostná řeka o šířce asi deset metrů. Naše přístupová cesta je odříznuta…

4:00 – Sedíme v přístřešku, snažíme se na sebe nabalit co se dá, abychom se zahřáli. Někteří zkouší využít živočišného tepla. Já jsem někde četl, že když se jí hodně cukru, tak je člověku teplo, tak se snažím sníst co nejvíc müsli. Ukáže se, že tato teorie je zřejmě nepravdivá. Bavíme se co budem dál, Klouzek postupně vzdá myšlenku, že „to ráno normálně vysušíme a jdeme dál“ a rozhodnem se, že nejlepší bude někomu zavolat, aby nás odsud dostal. Řeknem si, že je opravdu netaktní budit někoho ve 4 hodiny v noci a že počkáme do 6ti…

5:00-déšť už není tak silný, ale zato vytrvalý. Řeka za humny mírně sníží svojí hladinu. Zabíjíme nudu polemizováním o našem údělu. Je docela sranda, i když se náš humor nebezpečně blíží k černému humoru :) Ujme se i písnička „V noci na mě káplo“, která věrně vystihuje naší situaci. Péťa vymyslí zlepšovák, že se budem zahřívat o plynový vařič. Po mém spáleném prstu a protestech Hanky raději vařič vypneme.

5:30 – Prásk! Všichni se instinktivně skrčíme a přitisknem k sobě. Vypadá to, že bouřka pro nás přichystala další překvapení. Ten blesk musel praštit někde v okruhu sto metrů…Hanka se bojí a Péťa jí utěšuje…

5:50 – už to nevydržíme a voláme Šťovíkovi, prvnímu člověku co nás napadnul. Překvapivě je vzhůru. Když mu řekneme, v jaké jsme situaci, ozve se z telefonu hlasitý smích :) Pak nám ale řekne, že se omlouvá, že má od sedmi jednání a že by nás mohl vysvobodit až tak v 11.

6:00 – zkoušíme další lidi. Uzel očividně spí a vždy když voláme, tak nám to típne. Kamarád Péti Pepa nemůže, Ondra má vypnutý mobil a Ohňák pravděpodobně vypnuté zvonění. Zkoušíme vzbudit Uzlovu pozornost tím, že mu pošleme SMS. Doručenka ale nedochází a tak se uchylujeme k poslední záchraně – volání rodičům i za cenu zburcování celých Řevnic a příval rodinné histerie. Těsně před telefonátem ale příjde doručenka Uzlovi a ten za chvíli volá. Je trochu zmatený, ale nakonec řekne „že to zkusí nějak zařídit“. Dočkáme se ale jenom SMS, že podle předpovědi má za Šumavě za hodinu přestat pršet.

6:30-hladina potoka už klesne na rozumnou mez (stále musíme brodit po kolena), tak se s Péťou vydávám do vesnice zjistit nějaké informace potřebné pro přežití. Na západě se již obloha protrhává a už jenom mrholí. Ve vesnici je ale mrtvo, tak se vracíme. Mezitím v přístřešku panuje veselí, protože Šťovík velkoryse zrušil schůzku a zavolal nám „že už je na Strakonický“ :)

7:00 – uctíváme našeho zachránce a pomalu začínáme balit různé věci poházené po tábořišti námi a divokým živlem. Nálada se zlepšuje a je místo i pro focení. Oblékneme si poslední zbytky suchého prádla (Já plavky a Klouzek vlněný svetr s boxerkami, šátkem a čelovkou). Kolují vtipy, že Klouzek by výborně zapadnul do společnosti hippies. Zjišťujeme že takový spacák plný vody není úplně lehké narvat do batohu.

7:45-zjišťujeme, že spacák plný vody je nejenom objemný, ale taky „těžkej jako kráva“. Naložíme ale na sebe težké batohy a vyrážíme přes „už zase jenom potok“ směrem do civilizace. Vydáváme se po silnici asi 2 km do blízkého městečka Frymburk.

9:00-přijíždí náš zachránce Šťovík a naloží nás do své oktávky. Při cestě popisujeme svoje zážitky a zadní řada postupně usíná. Šťovík nezklame a v Řevnicích jsme za úžasné 2 hodiny :)