ČOČ - 10. Etapa (Krnov – Vidnava)

k článku je připojena galerie

Středa 27. 10. 2010 by Domča

coc10 2010-10-27 001Proč nezačít jednou trochu autenticky, už 4 hodiny dřepíme ve vlaku a pod nohama nám cinkají nyní již vypité lahváče. Trubač hlásí Lomnice u Rýmařova a Péťa se Špuntem pějí píseň o dědečkovi, jemuž červotoč sežral kolotoč.

A jak jsme se sem dostali? Jako vždycky. Se Špuntem jsme ale tentokráte vyrazily z řevnického nádraží již vlakem 13:17 (kterýžto měl alespoň symbolické desetiminutové zpoždění), abychom před cestou v Praze nakoupily. Péťa s Klouzkem totiž chtěli jít ještě před čočem do školy. Klouzek ale ráno zaspal a nakonec jel s námi nakupovat. Péťa zato ve škole byl, ačkoliv z Řevnic odjížděl ještě hodinu po nás a stihl koupit i mapy.

Na hlaváku jsme zabrali 4 místa v jinak narvaným ECčku a 16:11 vyjeli směr Žilina. Už v sedm jsme ale přestupovali v Olomouci do motorového rychlíku, čímž se vracím zpátky do reality.

Stavíme v Bruntálu, Špunt právě skopla nedopité pivo a do uličky vchází průvodčí. Bivakujeme totiž na zemi v uličce před dveřmi, jelikož rychlík je kupodivu dost plný. Průvodčí kouknul na louži a se zlým pohledem k nám pravil: „To myslíte vážně?“ Špuntice na něj hodila nevinný pohled a průvodčí s pevnou vírou, že to uklidí odešel. Ona to pak samozřejmě utřela (časopisem ČD Cargo a ubrouskama ze záchodu). Smile

Tolik o cestě vlakem. Do Krnova jsme dojeli v devět večer (to víte, moravské rychlíky jsou extra rychlé – pro srovnání: Praha – Olomouc – cca 240 km – čas jízdy 2 hodiny 40 minut; Olomouc – Krnov – cca 90 km – čas jízdy 2 hodiny). Poslali jsme bod a po půlhodince študování mapy jsme vyrazili na rozhlednu jménem Vyhlídka na kopec Ježník. S malím blouděním jsme k ní došli asi za hodinku. Strašně to tam fičelo, což se na kopci dalo očekávat. Roztáhli jsme proto plachu pod schodama na rozhlednu, aby na nás tak nefoukalo, nabalili se do teplého a zavrtali se co nejhlouběji do spacáků. Od nohou sice stejně šla zima, ale do rána už jsme to nějak přečkali.

Čtvrtek 28. 10. 2010 sv. by Péťa

coc10 2010-10-27 008

Ráno bylo moc pěkné, po dlouhé době jsme nevstávali do mlhy a mokra, ale na vrchu Ježník nás probudilo vycházející sluníčko. Ještě za obzorem ho vyfotil Klouzek cca 7:20 přímo z rozhledny (tedy spíše červánky slunce předvídající). Pak se vrátil ještě do spacáku a na slunko se prospal.

První ranní paprsky vtáhli ze spacáku mě, taky jsem vám to zvěčnil na fotoaparátu a pak už postupně vylezli z pelechů ostatní. Ráno bylo studené, ale to za tu jasnou oblohu stálo.

Posnídali jsme buchty a zbytek Špuntových těstovin s kuřecím z Jindřišské, pobalili plachtu a hrobečky. Pokusili pak jsme se najít keš, co tu měla být, ale včera jsme pohořeli. Nakonec to našla Špunt, čímž si vysloužila obdiv, a bludišťáka. Nahodili jsme na záda bágly a vyrazili z vrchu dolů. Směrem, kudy jsme chtěli jít, žádná cesta nebyla, a tak byl zvolen směr gradientu svahu, což se ukázalo jako chybné rozhodnutí. Svah se napojil na cestu a asi po 500 metrech jsme zjistili, že Špunt nemá na bambusu vlajku. Nastalo sundavání batohů a vracení se zpět. Zvolil jsme taktiku vylézt z5 k rozhledně a zkusit tu samou cestu znovu. Ostatní se vraceli po cestě. Po asi 10ti minutách se zadařilo a my pokračovali dál. Slezli jsme úspěšně k hrnici a pokračovali přes krásné loučky, Linhartov, až do Opavice po cyklostezce.

Plán zněl překonat v Opavici Opavici do Opawice. Po polské straně bychom si totiž zkrátili cestu o centrum města Albrechtice. Dle mapy v Opavici most být neměl, ale tomu jsme nevěřili. U Linhartovy most dle mapy také nebyl avšak ve skutečnosti ano.

Bohužel tato domněnka v Opavicích most nebyl, jen jeden brod, který jsme minuli v touze po mostu který „už musí být za zatáčkou“. Ke konci vísky nám pán z polské strany poradil, že to (4 m široké) koryto přeskočíme. Češi opodál doporučili místo vhodné k brození o 50 m dále. Zde Klouzek s impregnovanou obuví usoudil, že zouvat se nebude, v botách to tu nepřeleze, a tak se vrátí k brodu. Nám, co jsme naimpregnováno neměli, bylo jedno, kde se zujem, a tak jsme se rozdělili. Ušetřený čas jsme využili k naimpregnování bot.

coc10 2010-10-27 045Klouzek byl ale rychlý, přešel nás, a tak jsme se museli nahánět mobilem. Podařilo se a Klouzka jsme našli už na české straně u rybníku Celňák. Zdejší hospoda byla bohužel zavřená, ale to nevadilo. Povedlo se mi v báglu najít plechovku gambáčku. Oběd mohl začít. Dojídali jsme Rečkovic řízky a komu to nestačilo, tak se dojedl rybičkami. Patřičně posilněni jsme po silnici postupovali dál přes Piskořov do Pelhřimovy. Zde nás čekala keš u rozpadlého kostela. Další cesta byla dlouhá a ohavná, jediná zajímavost na ní byla její kvalita. Příznačně to popisovala cedule „silnice v havarijním stavu“. Po 8mi km konečně vesnice Hrozová, kousek do Rusínu. Zde jsme se vyšplhali na kopeček ke kostelíku, kde jsme potvrdili DNF předchozích hledačů.

Náladu nám vyspravil kulervoucí západ slunce s červánky, zbývaly nám 2 km k Matějovské jeskyni, kde jsme chtěli spát. Když GPS ukazovala 70 metrů k jeskyni, našli jsme prvotřídní tábořiště. Lavičky, ohniště, říčka poblíž a hlavně 5 metrů od ohniště upravený pramen. K večeři se konali fazole se slaninou na cibulce. Výtečné. K jeskyni jsme z bezpečnostních důvodů nešli, a raději oslavili Domčiny devatenáctiny ve velkém stylu. To znamená Bohemia sekt + jahody mražený (no dobře, už trochu rozmrzli). Každopádně šáňo z ešusu mohu jen doporučit :) .

Pátek 39. 10. 2010 by Špunt

coc10 2010-10-27 058Ráno jsme se probudili neobvykle pozdě, až okolo deváté. Zda to bylo způsobeno tím, že v noci bylo výrazně tepleji než o den dříve na rozhledně nebo únavou z prvního celého odťapaného dne těžko říci. Každopádně po klasické čočové snídani – chleba, sýr – jsme se vydali prozkoumat blízkou jeskyni. Jelikož u ní byla earthcache, udělali jsme pár povinných fotek a už už jsme lezli do nitra pseudokrasové jeskyně. Uvnitř jsme kromě slibovaných chodeb našli i pár překvapení – jako např. postel, louč či totálně shnilý špalek. Po průzkumu pseudokrasové jeskyně jsme v rychlosti (větší či menší) dobalili a kolem třičtvrtě na jedenáct jsme vyrazile přes les do Matějovic, vesničky v cípu hranice. Teorie, že nesmíme vynechat žádnou vesnici u hranic, se tak opět stala praxí.

Odtud byla naplánována super zkratka po polňačce a kolejích do Osoblahy. Na nádraží je tom totiž keška a v listingu se psalo, že po zdejší úzkokolejce jezdí vlak pouze jednou za rok v létě, a to dokonce vlak parní. Bez obav jsme tedy z polní cesty vstoupili na koleje a samozřejmě ani ne do minuty nám za zády houká lokálka.

Potěšeni tím, že jsme viděli ten jediný vlak za rok ( i když nebyl parní a za chvíli jel zjevně zpátky) jsme došli do Osoblahy, zalogovali a vyrazili směr náměstí, kde, jak jsme se dozvěděli od tří radostných fanoušků Opavy směřujících na nádraží, by měla být hospoda. Slušelo by se možná ještě zaznamenat přesné znění jejich doporučení: „Jo na náměstí by něco mělo bejt, teda jako ono to není náměstí, ale asi tomu tak říkaj.“ Nevím, kdo koho pobavil víc, zda my je nebo oni nás. Nicméně na náměstí (a ostatní jistě potvrdí, že to náměstí bylo) opravdu byla výborná hospůdka s ještě lepší polívkou a gulášem.

Po obědě část geo – Péťa, Domča a já – vyrazila na kešku k blízkému památníku s minometem. Ano, opravdu jsou v Osoblaze 2 kešky :-)), Klouzek – zarytý antigeo – hlídal batohy v hospodě.

Po té co jsme ještě v místních potravinách dokoupili chleba – krájená specialita Křupan – a ještě překvapení v kelímku, co nejprve vypadalo jako jogurt, ale světe div se, vyklubala se z toho cukrová vata se žvejkačkovou příchutí, která když se dostatečně dlouho žvýkala, získala i podobnou konzistenci jako žvejka. Takže díky tomu už si dovedeme představit, jak to vypadá v továrně na Orbitky.

coc10 2010-10-27 063Naše cesta dále pokračovala výběžkem hranice do malinké usedlosti Studice, kde by podle mapy člověk očekával více než trosky a jednu chatu. Další na řadě byla ves Slezské Pavlovice s keškou, takže jsme pomocí GPS chvíli hledali neexistující naučnou stezku, ale nakonec se zdárně (v našem případě to znamená bez brození) dostali až k tamějšímu fotbalovému hřišti, kde Klouzek počkal u batohů a my cestou z logování doplnili u hodných domorodců vodu.

Dál byla cesta jasná – asfaltka do Hlinky dále po cestě po čáře. No jo, ale to by na té čáře nesměl být plot.

Chvíli jsme dumali, ale nakonec jsme se plot přece jen rozhodli obejít. Jak jsme očekávali (nebo spíš tajně doufali), končil u hranice, takže jsme se kolem něj vydali z Polské strany směr vesnička Bartultovice, za kterou jsme chtěli spát. Poláci měli kolem plotu poměrně hezkou lesní cestu, a tak se i po tmě dalo vcelku v pohodě pokračovat.

Po chvíli jsme usoudili, že se asi nacházíme na cestě Česko-Polského nepřátelství, neboť na naší straně se za plotem objevila velmi slušná cesta, nebála bych se říci, že pro motorová vozidla.

Kolem plotu jsme došli až těsně nad vesnici, kde podle GPS zbývalo k regulérní cestě asi 150 m a potok. Péťa sice potok viděl, dokonce ho i přeskočil, ale jak jsem z hlasitého žbluňk pochopila asi ne úplně na 100%. S mokrou nohavicí, ale suchou botou – kde se ten pokrok zastaví – nám vysvětlil svou chybu ve výpočtu šířky potoka, a tak zbytek potok překonal v pořádku.

Prošli jsme vesnicí, kde jsme ještě odolali jedné otevřené hospodě (ten den už podruhé – dobrý, ne? :-) ) a už jsme si to štrádovali polňačkou, přes kraví pastvinu (krávy tam sice nebyly, ale poznat to bylo – i na některých botách) k potoku v lesíku těsně u hranic, kde jsme měli v plánu spát. Potok byl hraniční a v Polsku už byl Národní park, takže první rozumné místo vyhrálo. Zbytek večera probíhal už poměrně klasicky, uvařili jsme guláš, plný kotlík čaje, vysušili zpocené boty a za uklidňujícího bublání potoka šli spát s předsevzetím, že další den vstaneme o něco dřív.

Sobota 30. 10. 2010 by Klouzek

coc10 2010-10-27 073Vstali jsme lehce po osmé, povalili, posnídali a vyrazili po českém břehu. V místě, kde jsme očekávali cestu na polské straně, jsme překonali potok – s Péťou jsme postupně naházeli do koryta potoku dva velké kameny, přes které jsme přešli.

Na polské straně jsme pokračovali podél hranic po turistické trase. Po dalších asi dvou hodinách příjemné chůze jsme dorazili do polské „osady“ Pakrzywna, kde jsme posvačili a dali si jedno pivo. Posilněni jsme vyrazili směrem na Biskupskou Kupu. Tou dobou už mě bolela levá achilovka, a tak jsem si od Domči půjčil jednu hůl. Zvolili jsme žlutou trasu, která šla po úbočí a obcházela několik vrcholů.

Pod úpatím Biskupské Kupy jsme dali krátkou pauzu se súšou a vydali se na steč vrcholu. Péťa to vzal tentokrát skoro sprintem, až sám posléze přiznal, že byl nahoře dost hotovej. My ostatní šli svým tempem, dle svých sil a končetin. Na vrcholu svítilo sluníčko, ale foukal docela vítr. K rozhledně to bylo ještě asi 200 m doprava. Ostatní cestou ještě odlovili kešku, takže jsem jako první zjistil, že rozhledna i místní kiosek jsou české.

Po tomto zjištění bylo rozhodnuto, že budeme obědvat zde a ne na nedaleké polské chatě. Nejdřív se šlo ale na rozhlednu. Byla ještě z 19. století a moc pěkná. Nahoře ovšem hodně fičelo a byl mírný opar. Přesto jsme zahlídli i Praděd a prohlídli jsme si cestu, která nás dnes ještě čekala. Udělali jsme pár fotek a šli dolů z toho větru. Dole jsme si v kiosku objednali teplý čaj a hodná paní nám zalila i dva ešusy čínských polívek.

coc10 2010-10-27 104Zahřáti a posilněni jsme pokračovali v naší cestě – tentokrát strmě dolů. Z 900 m jsme během 40 minut sešli až zhruba do 400 metrů. V polské vesničce pod Biskupskou kupou jsme doplnili od jednoho pána vodu a šli dál. Cesta se mírně vlnila. Za vesnicí jsme pokračovali po polňačce, která nás dovedla až k hraničnímu přechodu na silnice mezi Zlatými Horami a Gluchotazy. Odtud jsme pokračovali v cestě až do vesnice Podlesie. Cestou se již setmělo, a tak jsme nasadili „přední i zadní koncová světla“. Na konci vesnice už byla opět hranice a za ní les – 1. Varianta dnešního spaní.

Bylo teprve kolem sedmé, a tak bylo rozhodnuto, že po menší pauze na doplnění energie budeme pokračovat k variantě číslo 2. Ovšem přes hospodu, - což výrazný motivační prvek – tedy alespoň pro mne.

Někteří odlehčení a všichni posilněni jsme se vydali na cestu. Zhrouceného plotu jsme si tentokrát skoro ani nevšimli a za světel čelovek postupovali lesem. Po chvíli jsme vyšli na silnici a do Mikulovic nám zbývalo ještě asi 2 km. V Mikulovicích jsme měli chvíli dilema, jestli spoléhat na v mapě vyznačenou hospodu u Hynků, či si kus zajít na náměstí, kde jich mělo být víc. Zacházet se nikomu už nechtělo a navíc by se svět nezbořil, kdybychom byli bez hospody. Ta však byla naštěstí ke vší spokojenosti otevřená.

Posezení bylo příjemné a jelikož nevařili, vyřkla Špunt myšlenku, že bychom si tu dnešní kaši mohli nechat zalít do kotlíku a navečeřet se v teple v hospodě. Mě sice tento nápad přišel celkem lákavý, nicméně byl zavrhnut Smile

To nakonec vůbec nevadilo, protože když jsme vyrazili od hospody do nedalekého lesa, kam já už jsem se dobelhal s mírným zpožděním, ukázalo se, že máme před sebou asi nejteplejší večer této etapy – navíc suché dřevo bylo, kam se podíváš.

Péťa si trochu zaposiloval při nošení kamenů z cesty, aby se mohlo začít vařit. Podávala se bramborová kaše s párkem a cibulkou. Péťa dneska večer trpěl hyperaktivitou, takže byla docela sranda. Já jsem byl naopak dost hotovej – což bylo pro tuto etapu příznačné. Takže jsem poměrně brzo zalehl a záhy po mě i Dominika. Špunt zůstala ještě s Péťou u ohně, protože dokud by u něj bzíkal, tak by prý stejně neusla.

Jako každý večer této etapy, jsme usínali jen v hrobečkách a měli volný výhled do větvoví a jasné nebe.

Neděle 31. 10. 2010 by Domča

coc10 2010-10-27 129Usínali jsme na měkkém jehličí a tak není divu, že se všichni vyspali do růžova. Už na snídani nám svítilo sluníčko, takže byla radost sbalit ležení a vyrazit na cestu. Konec lesa byl na všechny strany co by kamenem dohodil a my vyšli na slunnou polní cestu s krásným výhledem do krajiny. Klouzka pořád ještě trápila achilovka, a tak se belhal kousek za námi.

Brzy jsme došli do Kolnovic, odkud už nás čekala cesta Polskem. V Slawniowicích jsme dali na lavičce sváču a naplánovali další trasu. Nutno podotknout, že nás až do Vidnavy čekaly už jen polňačky. Problém je v tom, že cesty na mapě prostě neodpovídaj realitě. Tam, kde má být odbočka vlevo je jen zorané pole a za ním husté křoví… Naštěstí máme ale dobrý orientační smysl a i za zoraným polem jsme našli kýženou cestu. Vzali jsme to krosem ještě přes louku a už jsme byli na asfaltce vedoucí z polské Laky do české Vidnavy. U zdejšího blata jsme na čáře odlovili keš a k nádraží nám scházel už jen kousek cesty. Ale to předbíhám. Na čáře začínala zlatavým listím pokrytá alej a aby to bylo dokonalé, jemný větřík na nás shazoval listí ze stromů ještě nespadané. Alej vedla až do Vidnavy, kde jsme se rychle rozhlédli po útulném náměstíčku a našli hospodu na rychlý oběd před odjezdem vlaku. Do Vidnavy jsme dorazili ve tři hodiny a vlak odjížděl 15:07. V náš prospěch však hrála změna času z letního na zimní, která sice proběhla už v noci, ale jak Péťa chytře vymyslel, my jsme si hodinky přeřídili až ve Vidnavě, což nám vyšetřilo hodinku na oběd. Smile I tak jsme do sebe ale museli jídlo naházet ve spěchu, protože Klouzek vybral pizzerku, kde byl frmol a tři čtvrtě hodiny trvalo než nám vůbec přinesli jídlo. Zato jsme se stihli v klidu převléci do čistých triček, aby po nás hosté tak nepokukovali. Pak konečně přinesli jídlo a my začali hltat. coc10 2010-10-27 150Zatímco já jsem si ještě pochutnávala na smažáku a hranolkách, Péťa jakožto nejrychlejší jedlík a sprinter vyšel napřed koupit lísky na cestu zpět. Chvíli po něm vyrazil i Klouzek, aby se tam svým šnečím tempem také stihl doploužit. Špunt značně nervní, že to nestihnem, už také chtěla vyrazit (na rozdíl ode mě stihla dojíst), a tak jsme vyrážely z hospody chvilku po Klouzkovi. K nádraží to bylo asi půl kilometru. Došly jsme Klouzka a od nádraží už na nás mával Péťa, který lístky koupit nemohl, protože se do lokálky kupovali až u průvodčího = strojvedoucího. Nakonec jsme byli na nádraží ještě s takovým předstihem, že jsme začali uvažovat o zakopání vlajky. Jelikož už máme ale vlajku poslední a neviděli jsme příhodné místo v okolí, návrh byl zamítnut. A ještě že tak, kdo ví, kde příští etapu napojíme, protože lokálka mezi Vidnavou a Velkou Kraší je jednou z šestnácti od Nového roku zrušených spojů ČD. My jsme ji ale ještě před zrušením využili a ve Velké Kraši čekali rychlík do Olomouce, který byl ovšem 20 minut opožděn, díky čemuž nám v Olomouci mohl těsně ujet rychlík do Prahy. Průvodčí nás ale ujistil, že přípoj do Prahy by na nás měl „snad čekat“.

V Olomouci se ukázalo, že nás rychlík nebyl jediný se zpožděním. Chtěli jsme jet v pět z Olomouce, ale rychlík, co měl jet už ve čtyři, stále ještě nedojel ani do Olomouce, takže české dráhy vypravili vlak jiný. V zadních dvou vagonech se mačkali lidi i v uličkách, tak jsme zkusili další vagón a ejhle, byl úplně prázdný Smile Pak nastal malý zmatek na nástupišti, protože lidé z našeho vlaku začali vystupovat. Na vedlejší kolej přijel kupodivu rychlík do Prahy, kterým jsme chtěli jet původně. Péťa ale od průvodčího zjistil, že vlak, ve kterém sedíme, pojede skutečně jako první a navíc „tajně“, takže jsme se namísto přestupování rozvalili i do vedlejší čtyřky a vlak skutečně vyjel. Tajný znamená, že ho nikde nepsali, aby už do něj nenastupovali lidi Smile No není to paráda, když vám na cestu z čoče vypraví speciální tajný vlak? Ani na netu českejch drah ho Špuntův táta nenašel Smile

Asi tak do první zastávky jsme jeli pohodlně já se Špuntem v jedné čtyřce a Péťa s Klouzem ve druhé. Jenže Klouzek se při psaní kroniky tak nadýmal, že to ani Péťa nemohl vydržet, a tak jsme se brzy v první čtyřce mačkali tři, zatímco Klouzek ji měl celou jen pro sebe. A to skoro až do Prahy, sice náš vlak nebyl psán na cedulích, ale přeci do něj lidé i nastupovali, takže se časem naplnil = ve všech čtyřkách seděli minimálně tři lidé, až na tu Klouzkovu, k němu se odvážil až jakýsi děda kousek před Prahou.

A to je pomalu konec této etapy, na hlavák jsme dojeli 20:09 a přes veškerou naši snahu nám přeci jen panťák do Řevnic ujel. Tak jsme dali druhou večeři v Burgeru a dojeli domů o půl hoďky později – tedy ve čtvrt na deset.

 

coc10 2010-10-27 029

Vytvořil: Klouzek | Přidáno: 2011-01-13 13:48:26 | Sdílej na Facebooku